Kreditní a debetní2. díl - zůstatky účtuPodle sdělení banky o debetním zůstaku chápeme slovo debetní jako něco, za co bychom se měli stydět. I v názvech společností často najdeme slovo kredit, ale už ne debet.Začněme trochu od lesa. Od pana Kohna si půjčím peníze. Já jsem dlužník a mám dluh, on je věřitel a má pohledávku. Jde o tentýž obnos, ten se však nazývá jednou dluhem a podruhé pohledávkou, podle toho, ze které strany se na věc koukáme. Zda ze strany mojí, či zda ze strany pana Kohna. Pokud bychom si já a pan Kohn chtěli dluh a pohledávku zavést do svých účetnictví, účtovali bychom na následující účetní strany: Já bych svůj dluh zaúčtoval na pravou stranu, také se jí říká "strana Dal" nebo strana "kreditní". Pan Kohn by tu samou částku, ovšem jako pohledávku zaúčtoval na strano levou, také se jí říká "strana Má dáti" nebo strana "debetní". A jsme u jádra věci: U bankovních účtů nebo u úvěrů - není kredit bez debetu. Ve chvíli, kdy mám peníze na účtu, jsem v pozici pana Kohna, jsem věřitel a MŮJ zůstatek na bankovním účtu je DEBETNÍ, zatímco BANKY zůstatek na mém účtu je KREDITNÍ, banka je dlužník. Naopak ve chvíli, kdy jsem z účtu vybral víc, než kolik na něm mám, jsem já dlužník, MŮJ zůstatek na bankovním účtu je KREDITNÍ, zatímco BANKY zůstatek na mém účtu je DEBETNÍ, banka je věřitel. Shrnutí U běžného nebo spořícího účtu by měl mít debetní zůstatek (pohledávku) klient banky. V případě přečerpání účtu přechází debetní zůstatek (pohledávka) na stranu banky. Bankovní pracovnice by klienta na nedostatek hotovosti měla upozornit slovy: "Máme na vašem účtu debetní zůstatek." Stejně myšlená, leč jinak vyřčená věta: "Máte tady debetní zůstatek", je ve své podstatě chybná. Roman Janda, ZSOS zpět na seznam článků |